Česká státnost

Katalogové číslo A0865
Typ známky Příležitostný poštovní aršík
Datum vydání 14.10.2015
Cena/nominále 54,00 Kč
Tiskové listy soutisk 2 různých známek + 3 kuponů
Rozměr v mm 108 x 165
Výtvarný návrh Jan Maget
Stav skladem
Přejít do eShopu

Námět

Objednávat lze pouze celý aršík. Nelze objednat známky aršíku jednotlivě.

Součástí aršíku jsou tyto dvě známky:

  • katalogové číslo 0865: rozměr 40 x 50 mm, nominále 27,- Kč
  • katalogové číslo 0866: rozměr 40 x 50 mm, nominále 27,- Kč

Na známkách jsou vyobrazeny válečné motivy.

Na první známce je odhalení pomníku Mistra Jana Husa k pětistému výročí upálení. Dlouho připravované oslavy byly zakázány, ale odhalení pomníku Mistra Jana Husa v den 500. výročí upálení bylo přesto jasnou demonstrací zcela konkrétních národních tužeb.

K postavě Mistra Jana Husa a Božích bojovníků byla přidána i skupina pobělohorských exulantů, která připomíná zoufalství nad ztrátou vlasti.

Země Koruny české byly skutečně zardoušeny ve svém vlastním vývoji, který byl tehdy na kulturním vrcholu Evropy. Tolerance a snášenlivost mezi katolíky i reformovanými byla jinde neznámá. Čeština byla úředním jazykem a zásluhou překladatelů Jednoty bratrské (Bible kralická) povýšena na jazyk, který je schopen vyjádřit každý citový i právní aspekt lidské existence. Na pavéze s kalichem, která je i na našem kuponu, je nápis, který měl velký význam a byl i pro Šalounův scénář pomníku závazný: „Pravda nás osvobodí“. Touha po životě v Pravdě se nakonec dostala i na prezidentskou vlajku.

V levém kupónu aršíku je praporem roty „Nazdar“ připomenuto formování Legií ve Francii a jejich bojové nasazení v prostoru kolem Arrasu. Pod praporem je kopie kříže Jana Lucemburského z Kresčaku. V prostoru v severozápadní Francii se už od středověku vojensky angažovali Češi a jejich představitelé, a tím připomínali naši státnost. U vesnice La Targette poblíž Arrasu je hřbitov československých příslušníků roty „Nazdar“, která zde byla v bitvě u Arrasu dne 9. května 1915 zdecimována. V roce 1924 z iniciativy spolku Sdružení československých dobrovolníků ve Francii zde bylo zakoupeno místo pro stavbu památníku pro padlé československé vojáky ve Francii a postupně tu byly shromažďovány jejich ostatky ze všech bojišť západní fronty z let 1915–1918. Po roce 1945 sem byly přeneseny i ostatky padlých československých vojáků z roku 1940 i z konce 2. světové války u Dunkerque, včetně 29 našich letců. Uprostřed hřbitova stojí kamenný kříž, který je kopií „Českého kříže“ (Croix de Bohême), jehož originál stojí v polích nedalekého od Kresčaku – Crecy-en-Ponthieu a připomíná smrt slepého českého krále Jana Lucemburského v boji dne 26. srpna 1346.

Náhrobky mají jednotné provedení (kříž pro křesťany, oblý kámen pro jiná vyznání) a je na nich uvedeno jméno padlého, hodnost, jednotka a datum úmrtí, pokud je známo, s jednotným dovětkem MORT POUR LA PATRIE (Zemřel pro vlast). V levém kupónu je v letecké kukle M. R. Štefánik. Začátek války Štefánika nepřekvapil, ve válce viděl hlavně možnost osamostatnění Slováků, které hned od začátku spojoval s Čechy. Začátkem roku 1915 získal diplom pilota a hodnost desátníka. I jako letec měl neustále na zřeteli osamostatnění Čechů a Slováků a pokoušel se o vytvoření česko-slovenské dobrovolnické jednotky. Začátkem září 1915 ho poslali na srbskou frontu, kde toto své snažení ještě víc rozvíjel. Po porážce Srbska se Štefánik vrátil do Paříže, kde se seznámil s nejvýznamnějšími politiky: ministerským předsedou Aristide Briandem a nejvlivnějším mužem na francouzském ministerstvu zahraničí Philippem Berthelotem. Štefánik tu nadále prosazoval plán vytvoření Česko-Slovenského státu. Dne 13. prosince 1915 se setkal s E. Benešem a oba se shodli na Štefánikově a Masarykově koncepci samostatného státu. Štefánikovou novou úlohou, kterou si sám stanovil, bylo vytvoření jednoho řídícího centra pro společný odboj Čechů a Slováků a též vytvoření samostatného česko-slovenského vojska a jeho prosazení mezi politiky.

O těchto plánech informoval také ministerského předsedu Aristida Brianda a dohodl jeho setkání s Masarykem. Setkání Masaryka s Briandem bylo úspěšné a Masaryk Brianda získal pro svou koncepci řešení středoevropské otázky.

V levé spodní části aršíku je změť ještě živých a již mrtvých, zuřivě útočících a bezmocně padajících Čechů v uniformách protivných armád na pozadí křížů, symbolů utrpení i naděje. Jsou tu umístěny i fiktivní policejní portréty k trestu smrti odsouzených českých politiků K. Kramáře a A. Rašína, budoucího předsedy vlády a ministra financí. Válečná hysterie vedla monarchii k zostřování sankcí proti národním projevům. T. G. Masaryk a E. Beneš emigrovali, aby se vyhnuli perzekuci. Byly rozpuštěny české spolky, byl vydán zákaz používání češtiny v úředním styku. Byly zakazovány knihy o české minulosti, české časopisy, cenzura „čistila“ učebnice i repertoár divadel, došlo k uzavření školních knihoven. Ve spodní části aršíku je zobrazena válečná „Pieta“ V levé části nahoře je připomenutí jedné z nejzákeřnějších zbraní – použití bojového plynu u Yprés. S myšlenkou použití bojových plynů přišli poprvé Němci. Plyn se do frontových linií dostával v kovových lahvích. V daný den, byl-li správný vítr, se u láhve otevřely kohoutky a plyn se nechal unikat. Smrtící mrak byl větrem zahnán přes zemi nikoho až k nepřátelským liniím. Dne 22. dubna 1915 si po dvoudenní nepřátelské dělostřelecké palbě, která zničila středověké město Ypry, britští vojáci všimli žlutozeleného mraku stoupajícího nad německými zákopy. Oblak zasáhl levé křídlo britských linií. Smrtící oblak chlóru udeřil na francouzské jednotky, původem většinou z Alžíru. Ty byly proti plynu bezmocné, a tak z bojiště utekly. Kanadské jednotky, ke kterým se okraj oblaku také dostal, se držely statečně. Proti plynu se bránily primitivními prostředky, které měly k dispozici. Vojáci např. dýchali přes močí nasáklé ponožky. O měsíc nepřetržitých bojů později, dne 24. května 1915, dali Němci ještě jednou povel k plynovému útoku na Ypry. Tentokrát plyn zasáhl kanadské jednotky. Ty se udržely, ale za cenu hrozných ztrát. Vpravo nahoře je pohled na námořní konflikt. Z našeho českého úhlu pohledu sice nejsou námořní angažmá u Dardanel proti Turecku tak sledovaná, ale jedním z hlavních tvůrců koncepce vylodění v Gallipoli na Dardanelách je osobnost W. Churchilla, a ta je z hlediska dalších osudů světa nepřehlédnutelná. Vylodění se nezdařilo a svým způsobem bylo příčinou porážky a exodu srbské armády. O osudu Srbska se rozhodlo v Dardanelách. Dokud probíhala britská invaze, bitva o Gallipoli, Bulharsko se neodvažovalo zaútočit na Srbsko, spíše se očekávala pomoc Řecka a Rumunska. Když bylo zřejmé, že britský útok na Gallipoli ztrácí dech, situace na balkánském bojišti se náhle změnila. Útok na Srbsko začal dne 6. října 1915. Bulharský útok byl veden údolím Moravy a rakousko-uherské vojsko zaútočilo na Bělehrad. Bitva o Bělehrad byla neskutečně surová, nicméně však ani s pomocí britského a francouzského dělostřelectva Srbové neměli proti tak obrovské přesile žádnou šanci. Zbytky armády ustupovaly za otřesných podmínek Albánií a Černou Horou k jadranskému pobřeží. Srbská historiografie toto období často nazývá Srbskou Golgotu.

Vpravo dole jsou někteří aktéři světového konfliktu: ruský car Mikuláš II., generál Hindenburg, pozdější německý president, anglický král Jiří V., císař Vilém II. Pruský, maršál Ferdinand Foch, japonský císař Taišó (Jošihito), císař František Josef I. a již zmíněný W. Churchill, v té době první lord admirality – ministr námořnictví.

V pravé části horního kupónu je portrét Tomáše Garrigue Masaryka. Za první světové války Masaryk opustil svůj původní názor, že by Rakousko-Uhersko bylo možné reformovat do moderního svazku autonomních zemí. Masaryk v lednu 1915 odjel do Švýcarska. Předložil britskému ministru zahraničí memorandum Independent Bohemia, v němž navrhl „znovuzřízení Čech jako samostatného státu“. Navrhl také personální unii mezi Srbskem a československým státem. Dne 6. července 1915 pronesl v Reformačním sále Univerzity v Ženevě svůj slavný projev k pětistému výročí Husova upálení, ve kterém vyhlásil boj habsburské nadvládě: „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem.“. V blízkém Chamonnix pod Mont Blankem ve Francii se Masaryk setkává se Štefánikem. Masaryk obdivoval organizovanost a dobré utajení sicilské Mafie, proto byla česká odbojová organizace, jako tajný spolek, nazvána Česká maffie. Právě tito „Maffiáni“ se za první světové války stali hnací silou našeho odboje a profesor Masaryk je ovlivňoval z exilu. V ose aršíku úplně dole je rudý květ máku. „Na flanderských polích máky kvetou mezi kříži, řadu za řadou,“ tato slova z básně kanadského poručíka Johna McCraea, kterou v roce 1915 napsal na počest padlého přítele, se velmi rychle rozšířila a přispěla k tomu, že vlčí mák začal být spojován s pietou za zahynuvší oběti válečných konfliktů. Už po staletí vyráží mák na všech bitevních polích. Zřejmě za to může vápno, které do půdy proniká ze sutin.

Nad všemi událostmi vlají vlajky zúčastněných států. V tomto aršíku se už nenápadně vynořuje i červenobílá bikolóra.

V levém okraji aršíku je aplikována stříbrná folie v podobě dvou husitských praporů. Tímto doplňkem budeme pokračovat i v dalších sériích.

Způsob tisku

plnobarevný ofset

Fotogalerie

Fotografie č.1

Fotografie č.2