Minulost a současnost Poštovního muzea
Poštovní muzeum bylo zřízeno rozhodnutím ministerstva pošt a telegrafů 18. prosince 1918. Památky z dějin poštovnictví měly dokládat samostatnost a svébytnost českého a slovenského národa. Bylo symbolické, že ve stejný den byla vydána i první československá poštovní známka, známé ”Hradčany” podle návrhu Alfonse Muchy.
V počátečním období se veškeré úsilí soustředilo na sbírkovou činnost, jejímž cílem bylo otevření stálé expozice. V čele těchto snah stál poštovní ředitel Václav Dragoun, první správce muzea. Zatímco listinné materiály byly předány na základě spisové rozluky s Rakouskem, trojrozměrné předměty pocházející z českých zemí zůstaly ve vídeňském poštovním muzeu. Chybějící položky však byly záhy doplněny prostřednictvím nákupů, darů a odvodů z úřadoven poštovní správy.
Po deseti letech od založení muzea, 17. listopadu 1928, byla otevřena expozice v přízemních místnostech Karolina, historické budovy Karlovy Univerzity v Praze. Šest pracovníků muzea zde vytvořilo ve třech místnostech zajímavou a poučnou expozici. Její ideový koncept byl dílem Dragounova nástupce, známého literáta Jiřího Karáska ze Lvovic, který se ujal vedení muzea v roce 1926.
Krátce po otevření expozice však muzeum znovu řešilo problém svého příštího působiště. Karlova univerzita totiž potřebovala sály pro vlastní účely. Příznivou shodou okolností se podařilo nalézt náhradní objekt. Stal se jím bývalý klášter sv. Gabriela v Praze na Smíchově, postavený v pseudorománském slohu tzv. beuronské školy koncem 19. století.
Po odchodu Jiřího Karáska se v roce 1933 stal ředitelem muzea vrchní poštovní tajemník Alois Lustig, jehož prvotním zájmem bylo vybudování nové expozice, kterou se podařilo zpřístupnit 3. února 1933. Stísněné prostory Karolina zde nahradilo devět sálů o celkové ploše 1025 m2. Největší pozornost poutala sbírka dopravních prostředků, ve které byly zastoupeny dostavníky, kočáry, saně a dokonce i letadlo.
Úspěšný rozvoj muzea přerušila okupace českých zemí v březnu 1939. Z Poštovního muzea se během krátké doby stal služebný nástroj německé propagandy. Bylo donuceno spolupracovat s říšským poštovním muzeem v Berlíně a jeho vídeňskou pobočkou a povinně prezentovat říšské a protektorátní známky. Dne 1. září 1944 bylo muzeum v důsledku válečných události zcela uzavřeno a obnovení činnosti započalo až po skončení války v květnu 1945.
Redukovaná expozice byla návštěvníkům zpřístupněna až 19. května 1947, avšak již na podzim 1948 byla v důsledku nové politické orientace opět uzavřena. Napříště měl být kladen důraz na filatelii, zatímco dějiny poštovnictví byly opomíjeny. Potvrzení těchto změn představovalo otevření stálé expozice poštovních známek 22. prosince 1953 a souběžně probíhající rušení výstavních sálů, které byly věnovány dějinám pošty, telekomunikací a radiokomunikací. To bylo také hlavní příčinou stagnace Poštovního muzea v 50. a počátkem 60. let.
Novou atmosféru přinesla 2. polovina 60. let. V roce 1966 bylo vytvořeno pracoviště muzea pro dokumentaci historie poštovnictví a dosud nezpracované sbírky se dočkaly prvního odborného roztřídění. Zároveň se podařilo získat budovu bývalého opatství cisterciáckého kláštera v jihočeském městečku Vyšší Brod, kde byla 2. července 1976 zpřístupněna rozsáhlá expozice dějin poštovnictví v českých zemích a na Slovensku.
V další fázi konsolidace se pozornost soustředila na vyhledání vhodného objektu pro pražské sídlo Poštovního muzea. Pro tento účel byl získán památkově chráněný barokní dům, vyzdobený nástěnnými malbami Josefa Navrátila, který sloužil na Novém Městě v Praze až do konce 19. století jako obydlí mlynářů a pražských měšťanů. Po náročné stavební rekonstrukci bylo nové sídlo muzea slavnostně otevřeno 26. srpna 1988.
Po pádu totalitního režimu v roce 1989 se naskytly nové možnosti. V roce 1991 byl v pražském sídle Poštovního muzea vytvořen prostor pro konání krátkodobých výstav a zahájen jejich pravidelný cyklus, který probíhá dodnes. Průměrně šestkrát v roce se zde konají výstavy předních českých i zahraničních výtvarníků, tématické výstavy z dějin poštovnictví a filatelie a výstavy organizované ve spolupráci s partnerskými muzei z domova i ze zahraničí.
Další změny nastaly se vznikem samostatné České republiky a zároveň oddělením odboru pošty od telekomunikací a radiokomunikací k 1. lednu 1993. Tehdy se Poštovní muzeum stalo součástí nově založeného státního podniku Česká pošta. Současně bylo zahájeno dělení sbírek Poštovního muzea mezi Českou republikou a Slovenskou republikou.
Koncem devadesátých let přistoupilo Poštovní muzeum k počítačovému zpracování sbírkové evidence dokumentující dějiny poštovnictví. V souladu s novou legislativou v oblasti muzeí a galerií, odpovídající normám obvyklým v Evropské unii, byla Sbírka Poštovního muzea v roce 2002 zapsána do Centrální evidence sbírek Ministerstva kultury ČR jako součást kulturního dědictví České republiky.